Na kraji malé vesnice stál domek s krásnou, velkou zahradou.
V tom domku bydlel dědeček s babičkou.
Dědeček měl svou zahrádku moc rád. Každé ráno brzy vstal a šel pracovat na zahrádku. Vzal si klobouk a pečlivě kontroloval, jak rostou jeho rostliny.
Jednoho jarního dne zasadil do země malé semínko řepy.
„Snad nám hezky porosteš, řepo,“ řekl dědeček a zalil ji vodou.

A řepa opravdu rostla. Každý den byla větší a větší.
Nejdřív měla jen pár lístků, ale později měla listy velké jako vějíře.
A nakonec byla tak veliká, že vykukovala ze země jako velký kulatý míč.
Když ji dědeček jednou ráno uviděl, radostně zvolal:
„To je ale řepa! Takovou jsem ještě neviděl!“
Rozhodl se, že je čas ji sklidit. Popadl řepu za listy a začal tahat.
Táhl a táhl, ale řepa se ani nehnula.
„Tohle sám nezvládnu,“ povzdechl si dědeček.
A tak zavolal babičku: „Babičko! Pojď mi pomoct! Ta řepa je tak veliká, že ji sám nevytáhnu.“
Babička přišla na zahradu.
Dědeček chytil řepu, babička chytila dědečka kolem pasu a oba začali tahat.
Táhli a táhli, ale řepa pořád držela pevně v zemi.
„Budeme potřebovat ještě pomoc,“ řekla babička.
Zavolala proto vnučku.
Vnučka přiběhla ze dvora a hned se přidala.
Chytila babičku kolem pasu. Babička držela dědečka, dědeček držel řepu a všichni společně táhli.
Táhli a táhli, ale řepa se pořád ani nepohla.
„Zavoláme ještě pejska!“ řekla vnučka.
Pejsek přiběhl, radostně vrtěl ocasem a chytil vnučku kolem pasu.
Společně tahali dědeček, babička, vnučka a pejsek.
Táhli a táhli, ale řepa pořád nic.
„Ještě někoho potřebujeme,“ štěkl pejsek.
A tak zavolali kočku
Kočka pomalu přišla, protáhla se a chytila pejska kolem jeho pasu.
Teď tahali: dědeček, babička, vnučka, pejsek a kočka.
Táhli a táhli, ale řepa stále ne a ne ven.
Nakonec přiběhla i malá myška, která situaci pozorovala z povzdálí.
„Já vám pomůžu!“ pískla.
Kočka ji trochu podezřívavě pozorovala a řekla: „ty jsi moc malinká, to nám nepomůže.“
Všichni ostatní se myšičky zastali a nechali ji, aby také pomohla.
Myška chytila kočku a všichni začali tahat.
Dědeček držel řepu, babička dědečka, vnučka babičku, pejsek kočku, kočka pejska a malá myška držela kočku.

Zabrali ze všech sil. Táhli, táhli, a najednou hop!
Řepa vyskočila ze země! Všichni spadli na zem jeden přes druhého.
Chvíli bylo ticho a pak se všichni začali smát. Nikdo nikdy tak velikou řepu ještě neviděl.

Řepa byla tak veliká, že z ní babička uvařila polévku, upekl se koláč a ještě zbylo i na zavaření.
A všichni si ten den zapamatovali jednu důležitou věc:
že i ten nejmenší pomocník může být nakonec ten nejdůležitější.