Na kraji louky, kde rostly vysoké buky a zpívali skřivani, žila tři prasátka.
Každý den se rochnili v blátě, hráli si a pochutnávali si na kaštanech.
Jednoho dne přiletěla za prasátky moudrá sova. Bydlela nedaleko v lese a měla o všem přehled.
Sedla si na větev velkého buku a volala na prasátka: „Prasátka, musíte si postavit domečky, do našeho lesa přišel vlk a jde směrem k vám! Ještě je daleko, ale pospěšte si!“
Prasátka to vyděsilo a hned se dala do práce.

Nejmladší prasátko se jmenovalo Růženka. Ráda si hrála a tak si řekla „postavím si domeček ze slámy. Bude to rychlé a pak si budu moct jít zase hrát.“
Za chvilku stál malý slámový domeček. Růženka si lehla do trávy a spokojeně si zpívala.
Druhé prasátko se jmenovalo Matýsek. Matýsek byl trochu pečlivější a rozhodl se, že si postaví domeček ze dřeva.
Dlouho nerozmýšlel a dal se do práce. Pečlivě stloukal k sobě prkýnka, dokonce udělal i šindelovou střechu. Trvalo mu to celý den.
„Konečně mám hotovo, tenhle vydrží víc,“ řekl si.
Když skončil, šel si odpočinout do svého nového domečku.
Toník byl nejstarší a přemýšlel nad domečkem nejdéle.
„Chci domeček, který mě ochrání v každém počasí a aby se sem vešli i kamarádi“ řekl.
Nosil cihlu po cihle, míchal maltu a pracoval poctivě tři dny.
Bylo to náročné, ale nevzdal to.
Nakonec zvládl postavit pevný cihlový domeček.
Po pár dnech přiletěla opět sova a z výšky volá na prasátka: „rychle se schovejte, vlk už jde, už je skoro tady!“
A vlk přišel. Šel k prvnímu domečku, který byl ze slámy a volal: „prasátko, pojď ven!“
Jenže Růženka věděla, že je to past a nikam nešla. Zůstala schovaná uvnitř.
Vlk se nadechnul z plných plic a udělal „fůůůůůů“ fouknul do domečku a ten se celý rozfoukal. Růženka rychle utíkala k Matýskovi, aby se schovala.

Jenže vlk byl teď nazlobený a tak rychle běžel k dřevěnému domečku.
„Prasátka, pojďte ven!“ Křičel vlk.
Toník odpověděl: „Nikam nejdeme, můj domeček už nezboříš.“
A vlk se zase nadechl z plných plic a fouknul do domečku. Domeček se jen zatřásl, ale stál dál.
Vlka to ale neodradilo a fouknul znovu a víc „fůůůůůůů“.
A dřevěný domeček se rozpadl.
Matýsek s Růženkou utíkali co jim síly stačily do cihlového domečku k Toníkovi.
Vlk byl teď rozzuřený ještě víc a ani se nepokoušel lákat prasátka ven. Začal rovnou foukat.
Foukal a foukal, ale domeček se ani nepohnul.
Nakonec to vlk vzdal, byl celý udýchaný a usoudil, že cihlový domeček nezboří.
Toník byl rád, že jeho domeček je bezpečný a že celá ta práce nepřišla vniveč.
A Růženka s Matýskem od té doby dělali všechno poctivě.
